Vzduchotechnická jednotka je v provozu, ventilátor běží a na vyústkách proudí vzduch. Na první pohled tedy všechno funguje.
Jenže samotný chod zařízení ještě neříká, zda VZT dosahuje požadovaného výkonu a zda je vzduch správně distribuován po celé soustavě.
Projekt může například požadovat průtok 20 000 m³/h. Skutečný stav po několika letech provozu ale může být výrazně odlišný.
Proto jsme naše servisní služby rozšířili o měření a diagnostiku vzduchotechnických systémů.
Cílem není pouze zjistit, zda VZT „fouká“.
Potřebujeme vědět kolik vzduchu skutečně dopravuje, kam se dostává a kde případně vzniká problém.
Co je diagnostika VZT?
Diagnostika VZT je soubor měření a kontrol, pomocí kterých lze zjistit skutečný provozní stav vzduchotechnického systému.
Může pomoci například v situaci, kdy:
- je v části objektu nedostatečný přívod nebo odtah vzduchu,
- jednotlivé větve VZT mají rozdílný výkon,
- vzniká nežádoucí průvan,
- došlo ke změně technologie nebo dispozice výroby,
- byla VZT v minulosti několikrát upravována,
- skutečné provedení již neodpovídá původní dokumentaci,
- potřebujeme ověřit parametry před plánovanou rekonstrukcí,
- chceme zkontrolovat výsledek servisního zásahu nebo úpravy systému.
Místo hledání problému metodou pokus–omyl získáváme naměřená data o skutečném chování soustavy.
Nové měřicí vybavení testo 400
Pro tuto činnost jsme naše technické vybavení rozšířili o profesionální měřicí systém testo 400 určený pro měření klimatických veličin a diagnostiku HVAC systémů.
Naše sestava zahrnuje mimo jiné vrtulkovou sondu Ø 16 mm, vrtulkovou sondu Ø 100 mm a přesnou vlhkostní/teplotní sondu. Samotný přístroj disponuje také integrovaným senzorem diferenčního tlaku.
Díky této konfiguraci můžeme provádět různé typy měření podle konkrétního VZT systému a přístupnosti měřicích míst.
Co dokážeme na VZT změřit?
V rámci diagnostiky můžeme provádět zejména:
- měření rychlosti proudění vzduchu,
- stanovení objemového průtoku v potrubí,
- síťové měření průtoku podle EN ISO 12599 a ASHRAE 111,
- měření průtoku na jednotlivých vyústkách,
- stanovení průtoku pomocí referenčního tlaku a K-faktoru,
- měření diferenčního tlaku,
- měření teploty a relativní vlhkosti,
- porovnání jednotlivých větví a koncových prvků VZT,
- vyhodnocení parametrů tepelného komfortu, například PMV/PPD a stupně turbulence,
- záznam a dokumentaci naměřených hodnot.
Naměřená data lze následně dále zpracovávat a analyzovat prostřednictvím softwaru testo DataControl.
Projekt říká 20 000 m³/h. Co říká skutečnost?
Právě porovnání projektovaných parametrů se skutečným provozem je jedním z hlavních přínosů diagnostiky.
Pokud má například VZT podle projektu dopravovat 20 000 m³/h, můžeme ověřit skutečný objemový průtok a následně postupovat jednotlivými částmi systému.
Hlavní potrubí → jednotlivé větve → koncové prvky → tlakové poměry → podmínky v prostoru.
Může se ukázat, že samotná jednotka požadovaný výkon poskytuje, ale problém vzniká v distribuci vzduchu.
Stejně tak můžeme zjistit, že nedostatečný průtok vzniká již na začátku systému.
Diagnostika tak pomáhá určit, kde má smysl hledat skutečnou příčinu problému.
Proč se skutečný stav VZT postupně mění?
Průmyslový provoz není statický.
Během životnosti zařízení se mění výrobní technologie, dispozice pracovišť, požadavky na odsávání nebo větrání a samotná potrubní síť.
Přidávají se odbočky. Mění se nastavení klapek. Zanášejí se filtry. Probíhají dílčí opravy a rekonstrukce. Mění se regulace nebo provozní režimy.
Po několika letech tak může být skutečné fungování systému výrazně odlišné od původního návrhu.
Ventilátor se přitom může dál normálně točit.
Proto samotná informace, že je zařízení v provozu, nemusí být dostatečná pro posouzení jeho skutečného stavu.
Diagnostika neznamená automaticky výměnu technologie
Smyslem měření není hledat důvod pro instalaci nové VZT.
Naopak.
Problém může způsobovat zanesený filtr, nevhodné nastavení klapek, nevyvážená potrubní síť, regulace nebo změny provedené během předchozích let.
Na základě výsledků lze následně rozhodnout, zda je vhodné provést:
servis → seřízení → vyvážení → úpravu regulace → úpravu distribuce vzduchu → opravu → nebo rekonstrukci systému.
Díky tomu lze technické rozhodnutí postavit na skutečném stavu zařízení místo předpokladů.
Měření před zásahem i po něm
Stejná diagnostika má význam také po provedeném servisním zásahu nebo technické úpravě.
Pokud známe výchozí stav, můžeme po realizaci vybrané parametry změřit znovu a porovnat výsledky.
Zákazník tak nemusí dostat pouze informaci:
„VZT jsme opravili.“
Můžeme doložit také:
„Takto systém fungoval před zásahem a takto funguje nyní.“
Proto chceme diagnostiku VZT stavět na jednoduchém principu:
Měření → vyhodnocení → návrh opatření → realizace → kontrolní měření
Výsledkem není pouze protokol z měření.
Výsledkem mají být data použitelná pro servis, optimalizaci, vyvažování, rekonstrukci nebo další rozhodování o životním cyklu VZT systému.
Vzduchotechnika totiž nemusí jen běžet.
Musí dělat to, co od ní provoz skutečně potřebuje.
A to se dá změřit.
